Jiznim Svedskem na Bornholm

Rano bylo trochu lepe, nez vcera, prselo jen trochu a obcas. Prvni zastavkou bylo skanzen stareho mestecka Linkoping. Na okraj moderniho mesta Svedove prestehovali stare domky a vytvorili tak mestecko s atmosferou pocatku 20. Stoleti. Je tu cokoladova manufaktra, skola, mestanske domy, banka (=icko). Prijemna zastavka. O necelych 100 km dal nas cekalo Vimmerby, rodiste Astrid Lingrenove. Ne ze bychom chteli navstivit zabavni park s replikami pochazejicimi ze vsech jejich knizek, to je nelevna zalezitost a hlavne na cely den. Ale taky, mimo areal je rodny dome. Pri vyprave do icka jsem navic zjistil, ze 15 km odtud je vesnice, kde stravil detstvi jeji otec a ktera byla filmovou a pravdepodobne I knizni predlohou Bullerbynu. Bohuzel ale stranou od nasi trasy a nas trochu zacinal tlacit cas, v 19:30 jsme nejpozdeji meli byt v Ystadu na nalodeni na Bornholm. Navic mi zacalo byt trochu divne a zacal mne zlobit mocak, asi jsem vecer prochladl, kdyz jsem nalehko pobihal kolem auta.
Pokracovali jme na jih, behem nakupove pauzy za posledni SEK jsem si zdrimnul, ale za volantem to bylo ok.
O pul sedme jsme byli na kraji Ystadu, je to pekne mestecko a Radka tam naplanovala alespon malou vyhlidkovou projizdku, behem ktere jsme malem uvizli v malych ulickach. Najeli jsme do pristavni ulice uz byly videt oba trajekty na Bornholm, nase klasicka lod v 19:45 a Highspeed katamearan ve 20:00. Propletli jsme se labyrintem prijezdovych cest k brane a ... Byla zavrena (18:50) a my videli nasi odplouvajici lod. Dobre, zkusime katamaran (i kdyz jsme meli spec cenu na lod). Dalsi labyrint a ... U brany nikdo nebyl, jen posledni slecna kontrolorka zrovna zamykala. Rychly pohled do mych papiru, sakra, spatne jsem si to pamatoval - vse jede o hodinu driv! No zkusime to.. Ukazal jsem ji cislo e-listku, otevrela znova budku, sdelila mi, ze mame listek na jinou lod, promluvila do vysilacky... A katamaran se zacal znovu otevirat, stejne jako zavora pred nami. Najel jsem na lod, ta se ope zavrela a 4x 36000 kW nas zacalo rychlosti 75 km/h tlacit k Bornholmu! Po 10 minutach jsme predjeli nasi ujetou lod, ktere to trva 2 a pul hodiny, nam stacilo jen 70 min. Tak akorat cas na veceri, ani jsme si nic nezahrali.
Pred devatou jsme tak mohli byt na hrade Hammershus na severnim cipu ostrova s jeho vyhlasenym zapadem slunce. Prestoze svedske mraky se zastavily uz asi 20 km pred Ystadem, nakonec nas tady dohnaly a ze zapadu nebylo nic. Po desate jsme si nasli prijemny kempik u more. To je stejne zvlastni, jak ten organizmus funguje - za volantem v pohode, jakmile zastavim, mam pocit ze chcipnu. Zitra to s cyklistikou moc nevidim.
Ujeto 481 km, celkem 2364 km.

Stockholm

Do kempu jsme dorazili o pul dvanacte v noci. Vypadal spis jako velke parkoviste bydliku, ale rano se ukazalo, ze je to opravdu kemp. Hodna pani z kempu nam noc nepocitala a dopourucila nam, ze kdyz chceme odjet vecer, tak bude lepsi, kdyz si preparkujeme na sousedni mestske parkoviste. Usetrili jsme tak 100 SEK.
V deset jsme chteli vyrazit, coz by se nam mohlo I podarit, kdyby Anicka pri odchodu nenasadila svuj ctvrthodinovy zachodovy ritual. V dusledku toho jsme nestihli vyhlidkovou lod na staromestsky okruh. Meli jsme tak cas si prohlednout radnici, ktera je I soucasne velkym ickem. Ve dvanact jsme uz byli na stridani strazi pred kralovskym palacem. Je to takova vojenska paradni zalezitost pro turisty, dokonce s orchestrem. Svedskou rovnostarskou zajimavosti je, ze v kralovske strazi slouzi muzi I zeny vsech vysek, nemusi tedy dodrzovat estetickou jednotnou "vojenskou" miru.
Druhou planovanou lod na kralovsky okruh kolem ostrova Djurgaden uz jsme ve 12:30 stihli. Plavili jsme se kolem krasneho secesniho nabrezi, kde pry jsou nejdrazsi byty ve Stockholmu, bydli tu pry I Bjorn Borg. POcasi bylo docela slusne I kdyz od zapadu zacaly pribyvat mraky. Byl cas na obed, nasli jsme si kebabarnu v centru. Ranni lod jsme prebukovali na 14:30, jenze pri ceste z obeda jsme nejak zabloudili v ulickach a opet nam ujela. Proste nam nebyla prana. Nahradni program bylo morske akvarium a tropicky destny prales. A pak uz byl cas na stockholmskou atrakci cislo 1 - muzeum lodi Vasa. Tato kralovska vlajkova lod se potopila pred 380 lety pri sve prvni plavbe nekolik set metru od mista dnesniho muzea. V roce 1961 byla vylovena, zrestaurovana a v roce 1990 otevreli ji venovane muzeum. Opravdu velky zazitek, krome lodi samotne a detailu z ni jsou tu I expozice ukazujici svedsky denni zivot na pocatku 17. stoleti. V jednom z koutu jsou I pocitacove programy, ktere simuluji konstrukci plachet a pripravu nakladu, aby si kazdy mohl vyzkouset, ze najit spravne teziste lodi neni legrace. Vasa se totiz potopila prave z techto duvodu.
Ve tri ctvrte na sest zacaly klasicka hlaseni typu" Dekujeme, vypadnete" a byl cas na posledni atrakci - stockolmsky Skansen, ano presne ten, ktery zavedl toto slovo pro vsechny skanzeny na svete. Jenze venku lilo, opravdu fest a tak bylo po navsteve. Dobehli jsme na tramvaj, metrem na prohlidku nadrazi, bohuzel tu zrovna nebyl zadny dustojny vlak k prohlednuti a pak metrem zpet k parkovisti.
Po veceri jsme vyrazili v silicim desti. MOc se jet nedalo, dalnice byla plna vody a tak jsme to po 100 kilometrech zapichli na odpocivadle. Byla opravdu zima.
Ujeto 100 km, celkem 1885 km.

Leksand 7. a 8. den (víkendový turnaj)

Poslední dva dny pobytu v Leksandu zabírá už jen go. Hlavní turnaj má po polovině přestávku a hraje se pětikolový víkendový.
Zdá se, že léto skončilo. Je hnusně, kolem 16 °C a leje. A leje a leje. No prostě Skandoška. Na hru to ale nevadilo, naopak. Po prvním dnu jsme měl Lukáš 3 body, já 2 a Anička taky. Musím napsat, že Anička se rozhodla hrát až poté, co byla vypsána prémie za 3 body - ručně malované tričko od chid0ri...
Večer byl český mejdan u jednoho z penzionů.

Sobota v Leksandu

V neděli pokračovalo hnusné počasí. Ale v turnaji to nevadilo. Lukáš nakonec vybojoval 4 body a taky cenu, já s Aničkou měl tři, když Anička vybojovala vysněné tričko v posledním kole drtivou výhrou. Lukáš v posledním kole porazil japonského soupeře o dvě třídy silnějšího nejtěsnějším rozdílem.
Převzali jsme ceny, dáme bytelného švédského hamburgra a vyrážíme do Stockholmu, je to 265 km.

Leksand - 5. a 6. den

Za stále pěkného počasí pokračoval kongres ve čtvrtek ve svém hracím programu. Odpočinek nám prospěl, v dopoledních partiích jsme měli 100% výsledek. Po obědě se začalo zatahovat a navíc jsme po obědě byli zlenivělí a rozhodli jsme se že kola dnes nebudou. Místo nich proběhla 3,5 hodinová partie Osadníků z Katanu, ve které jsem slavně zvítězil. Nakonec nepršelo, jenom zůstalo zamračeno. A večer jsme ještě dali Citadelu.

V pátek jsem v turnaji čest rodiny zachraňoval jen já, Anička s Lukášem tentokrát prohráli. Po 5 kolech tak mám 4 body (bude cena :-), Lukáš tři a Anička 2.
Odpoledne sice nebylo úplně hezky, ale u vědomí, že tu máme poslední volno na kola, jsme vyjeli. A sotva jsme byli venku z města, udělalo se hezky. Dnešní okruh vymyslela Radka a povedl se jí. Objeli jsme dvě jezera, částečně i po štěrkovce. V závěru jsme si udělali okružku po městě a podél řeky. Hezkých 31 km.
Po večeři jsme dali Královské rošády, tahle hra mi tak nejde, nojo, každá hra má svého blbce. V rošádách vyhrávají děti, tentokrát Anička.

Leksand - 4. den

Středa je na goistických kongresech vždy volný den. Nehraje se hlavní turnaj, pořádají se pouze doprovodné akce, organizované výlety nebo je prostě volno.Náš plán byl jasný - objet jezero Siljan. Na celých 145 km jsme se sice necítili ;-), ale chtěli jsme dojet vlakem na půl cesty do města Mora (to je tam, kde se pořádá Vasův běh) a na kole zpátky druhou stranou. Na nádarží jsme byli překvapivě včas, o 20 min dříve. Jenže když přijel pěkný elektrický vláček, průvodčí nám řekla, že ve Švédsku vlaky kola nevozí... Přece jen ti Švédi jsou v tom socialismu dále, ach jo.
Náhradní program tedy byl celodenní výlet na kolem poloostrova na západ od Leksandu. Po 15 km jsme dojeli na úpatí kopce a čekalo nás skoro 200 m převýšení na kótu 350 m (ano opravdu), kde byla rozhledna. Aničce to tady moc nejezdí a dnes jí to extra nejelo. Na kopec vyfuněla červená jako vařený rak.

Na západ od Leksandu

Vyhlídka byl v pěkném počasí náádherná. Bylo vidět celé jezero včetně nám odepřené 40 km vzdálené Mory. U rozhledny bylo i návštěvnické centrum místní přírodní rezervace, kde měli spustu fotek místních lesů i zvířat a taky vycpaného soba (nebo losa? furt si to pletu). Sjeli jsme z kopce a pokračovali dál na západ. Docela jsme si oddychli, když jsme po 10 kilometrech překvapivě frekventované silnice odbočili na slušnou prašnou cestu. V tu chvíli najednou Anička ožila a začala stíhat moje a Lukášovo tempo, čímž jsme záhy nechali Radku daleko vzadu za sebou. Po dalších deseti kilometrech jízdy lesem podél jezera jsme v jedné vesnici objevili hospůdku, kde měli docela slušnou nabídku jídla a my si mohli dát co jsme chtěli, za předpokladu, že chceme boloňské špagety. S jablečným džusem dohromady vyšly na celých 65 SEK a pak že je Švédsko drahé... Špaget bylo opravdu hodně a ta tak jsme mohli vyrazit až po nezbytné siestě. Po pár kilometrech prašná cesta skončila a ... Anička se vrátila ke svému původnímu tempu, Ten asfalt jí opravdu nesvědčí. Ještě předtím jsme se stihli přejíst malinami (tedy kromě Lukáše, samozřejmě) a vykopat v jezeře (pro změnu beze mne, mělo nějak málo soli). Napojili jsme se na původní silnici a stejnou cestou jsme se posledních 12 km vrátili do Leksandu, kde jsme se ještě na hlavní ulici zastavili na zmrzlině. Ugrilovali jsme něco párků, zastavila se u nás na kus řeči Jana a už je zase další hezký den pryč. Zítra se zase hraje.
Na kole ujeto 67 km.

Leksand - 3. den

Už to je trošku rutina: vstávání do pěkného dne, snídaně a dopolední partie. Dnes dohrál první Lukáš, se svým soupeřem si poradil stylem "tutorial" ani ne za hodinu. Smolnou partii sehrála Anička, prohrála se španělskou soupeřkou nejtěsnějším možným rozdílem. Já jsem hrál skoro dvě a půl hodiny a "svého" Francouze porazil o 14 bodů. Po třech kolech tak Lukáš a já máme 2 body, Anička jeden.

Výlet do Tällbergu

Po domácím obědě a siestě jsme po čtvrté odpoledne vyrazili na cyklovýlet. Cílem bylo městečko Tällberg na poloostrůvku na sever od Leksandu. Všichni kromě mne si tak udělali svůj severní rekord (Leksand totiž leží severněji než Petrohrad, kde jsme byli před dvěma roky s Lukášem a já byl v roce 1991 na Nordkappu). V cíli jsme si dali zmrzlinu v kavárně s vlastním minijezírkem, vykoupali se v jezeře Siljan a stejnou cestou se vrátili domů.
Večer jsme pozvali Janu, Klážu a Martinu (tedy vlastně celou českou ženskou reprezentaci) a uspořádali grilovací večírek.
Byl to další moc příjemný den. Jo a v článku o Gotském kanálu už jsou konečně fotky. Stejně tak v goistické reportáži.
Ujeto 28 cyklokilometrů.
Abych nezapomněl - ještě před obědem jsem se stavil v dalším obchodě při anabázi za vodní pumpou. Neměli, ale doporučili mi obchod s motorovými loděmi, který byl kousíček za naším kempem. A tam, ano... pumpu MĚLI. Už je namontovaná a funguje.

Leksand - 2. den

Pěkné počasí trvá, i když už není takové vedro. Alespoň se hraje lépe. Ve dnešních partiích jsme si vyměnili role. Já jsem ošklivě popravil jednoho z organizátorů, kdy jsem musel půl hodiny hrát navíc, než soupeř pochopil, že už má mrtvé skoro všecko. Anička smolně prohrála se Španělkou o 3 body a Lukáš s Francouzem o 9. Celkově má česká výprava více než 50% úspěšnost a nikdo už není bez bodu.
Po obědě byl čas na cyklovýlet. Cílem bylo nákupní centrum v nedalekém městečku, kam jsme jeli koupit vodní pumpu. Nezadařilo se, neměli ji a zřejmě ji mají někde 50 km odtud... Budeme to muset řešit jinak. Pokračovali jsme na kole objezdem jednoho z cípů jezera Siljan. Byla to samozřejmě švédská klasika. Červené domečky, lesy - tady už jsou i březové a četné výhledy na jezero. Navíc se cesta příjemně vlnila, silnice byly bez provozu, případně jsme jeli po cyklostezkách, které jsou tu skoro všude. Bylo to pohodových 30 km.
Po příjezdu jsme se ještě s Lukášem stavili na hracím místě, poklábosili s Klážou a Martinou o
partiích, dal jsem si jednoho švédského lahváče v goistické hospůdce (mají tu spešlcenu 25 SEK = 2, 5 EUR).
Po večeři jsem opět vyškolil rodinu v citadele a dostal se tak na čelo průběžného bodování. A pak už jen zpracování fotek, zpravodajství pro goisty a sem a spát.

Leksand - 1. den

Rano bylo zase krasne a vypadalo to na dalsi (prilis) teply den. Vstali jsme casne, uz po osme, protoze od deseti se melo hrat. Cekali jsme zpozdeni, snad kazdy turnaj ma prvni kolo zpozdene aspon o hodku. O to vice jsme byli prekvapeni, kdyz pet minut po desate bylo nalosovano. Chvili nam sice trvalo, nez jsme kazdy nasli jednu z peti hracich budov, ale v 10:20 uz jsme hrali. Lukas predpovidal rodinny vysledek 2:1 a ten mu vysel, I kdyz trochu jinak. On sam si podle vlastniho planu celkem snadno poradil s korejskym 2. Danem, ale ja jsem mu predpoved pokazil prohrou s mladym Litevcem. Byla to takova divocejsi partie, kdy jsme se neustale pretahovali o vitezstvi vzajemnym zabijenim skupin. Prohral jsem o 12 bodu. O to vice potesilo Aniccino jasne vitezstvi nad nemeckou hrackou stejne sily (19.kyu). Moje partie byla nejdelsi, trvala pres dve hodiny, coz v tom vedru byla opravdu drina.
Zatimco jsme hrali, Radka navstivila mistni icko a opatrila neco map pro nase cyklisticke planovani. Behem obeda jsem prostudoval mapu a zjistil, ze okruh kolem naseho jezera Siljan cini temer 150 km, coz mne ponekud prekvapilo. Cekal jsem neco do stovky, vzdalenosti nami ujetelne za jeden den.
Behem obeda se taky zacalo kazit pocasi. Odpoledni dest zrusil nas cyklovylet, Radka usnula a ja hral s detmi novou hru. A jeste predtim jsem se ponoril do utrob bydlika a vymontoval pokazene vodni cerpadlo - mame tudiz uz druhy den sucho v kuchynce I koupelne. Snad zitra sezenem nove, bydlik bez vody prece jen neni ono.

Borensberg - Leksand

Tak jsme v cili. Dnesni den mel jediny program - dojet do mista kongresu. Ranni akce trvaly primerenou dobu, takze po vstavani v devět jsme vyrazili v jedenact. Nase cesta mirila primo na sever, po silnicich prvni tridy. Nakonec to nebylo tak hrozne, jak jsem čekal. Cesta zvlnenymi kopci se spoustou lesů a samozřejmě červených dřevěných domečků trvala s polední pauzou necelých pět hodin. Švédové jsou na silnici hrozní - až úzkostlivě dodržují rychlostní linity, které na některých cestách mimo ves působí až zbytečně. Tedy ne všichni, ale určitě většina.
Trošku jsem se bál, že budeme bloudit po Leksandu při hledání místa, ale pořadatelé nenechali nic náhodě. Hned za odbočkou z obchvatu města byly cedulky s koníčkem, logem kongresu (viz nahoře) a šipkami, snad každých 50 metrů. A tak jsme bez jakéhokoli bloudění dorazili ke škole, kde byla prezentace a která bude centrem veškerého dění. Přestože jsme se přesunuli dalších 300 km na sever, je tu vedro větší než v Borensbergu, ony už snad opravdu tají polární ledovce. Vystáli jsme si frontu (vůbec jsem to organizátorům nezáviděl, ve Švédsku zatím klimošku nepoužívají a ve škole bylo určitě přes třicet), doplatili za bydlení v kempu a šli na slavnostní zahájení. To bylo v korejském duchu, protože tento víkend jsou současně korejské dny. Příští víkend budou čínské a ten poslední japonské. Projevovalo se to tak, že celé slavnostní zahájení (několik krátkých proslovů a defilé profesionálů) doprovázela skupina tradiční korejské hudby ... z Hamburku. A potom byl úvodní mejdánek - losos a herynek s knäckebrotem (zde v Leksandu je vyhlášená pekárna,která je také sponzorem) a pivo. Celkem ušlo a bylo překvapivě silné. Prý bude k mání za 25 SEK (€2,6), což je na Švédsko překvapivá cena. Nicméně my jsme vybaveni i tak.
Po konverzaci s místním pořadatelem jsme se vrátili do kempu a oslavili Aniččin svátek moc dobrou Toblerone zmrzlinou. Zároveň jsem s potěšením jistil, že celý kemp je pokryt wifi a tak budu moci zítra přidat i fotečky.
Ujeto 300 km, celkem 1412 km.

Cyklistika na Gotskem kanalu

Konecne normalni rano. Vstavali jsme v devet do dalsiho krasneho dne. Vcera jsem totiz zapomnel napsat, ze si letos ve Svedsku poradaji nadherne leto. Obloha jako vymetena, teploty petadvacitky. Ranni ritualy plus skladani a zprovoznovani kol si vzaly dost casu a tak jsme vyrazeli az po jedenacte. Dnesni etapa mela tvar tenisove rakety a nas kemp vlastne lezel v jejim stredu. Plan byl udelat nejdriv okruh s cilem v mestecku Motala a po obede u nas v kempu cesta tam a zpet podel kanalu do mesta Berg u dalsiho jezera.
Hned za sklapecim mostem pres kanal nas prekvapil docela strmy kopec, ktery nas vyvedl z mestecka podel moderniho kostela s velkou venkovni zvonici. A za Borensborgem uz nas smerovka poslala na Motalu. Po kratkem sjezdu jsme byli v dalsi vsi a po odboce doleva jsme opet stoupali. Po leve strane byla stejna zvonice jako pred chvili. Chtel jsem Lukasovi ukazat, jak je zajimave, ze se tu ted vsude stavi takto, ale on mi odvetil, ze uz jsme tady byli A opravdu, nekde se stala chyba a my udelali kolecko. Na vrcholu stoupani jsme pockali na holky. Radka vypadala, jako ze nic netusi, zato Anicka zhodnotila situaci dotazem "Co to bylo za dementni okruh?". Na chybku jsme prisli zahy, sipka na kraji vesnice ukazovala sice na Motalu, ale byla to az druha odbocka, ta prvni se vracela do Borensbergu.
Za spravnou odbockou nas cekalo 10 neprijemnych kilometru po dost frekventovane statovce. Docela jsme si oddychli, kdyz jsme zabocili na vedlejsi silnicku a ta nas dovedla na predmesti Motaly a ke kanalu, ktery tu spojuje jezera Boren a Vatern. Posledni tri kilasky do centra mesta uz prijemne vedly kolem kanalu, pres ktery vedlo nekolik zvedacich mostu a take dva zeleznicni, ktere se nezvedaly, ale otacely.
U usti kanalu bylo icko s mapami, jachtovy pristav a vubec prijemne pohodove turisticky.
Byl cas vyrazit na jizni cast okruhu. Nejdriv cyklostezky po meste a pak nas okreska vyvedla do krajiny popisovane v Detech z Bullerbynu. Pole, lesy, osamele zemedelske usedlosti v cervenohnede barve se stridaly jedna za druhou. Jedna velka stavba v tradicni barve a s ozdobnymi vezickami zdalky vypadala jako skola, zblizka se z ni vsak vyklubal kravin. Do kempu jsme dorazili po treti.

Gotský kanál

Obidek se protahl, decka se jeste stihly vykoupat v jezeru a tak jsme na druhou cast cyklistiky vyrazili az v pet. Cesta slibovala byt jednoducha - sterkova cesta v naproste rovine podel kanalu. V mirnem protivetru jsme mijeli cetne sklapeci mosty, stromoradi se vzrostlymi korunami a moc malebne domecky. Po deviti kilometrech jsme se rozdelili. Radka zustala s Anickou, ktere to uz moc nejelo a my s Lukasem jsme se rozhodli splnit I druhy dnesni cil. A stalo to za to! Na konci kanalu melo byt dalsi jezero. Jenze kanal na sve ceste nabral vyskovy rozdil asi 40 metru. Stavitele to vyresili kaskadou osmi zdymadel, vznikly tak opravdove vodni schody. Se zmrzlinou v ruce jsme sledovali, jak se jachty probijeji vyse a vyse. Odhaduji, ze cely prujezd muze trvat kolem hodky. Cely system je svedskou narodni technickou pamatkou.
Skocili jsme na kola a uhaneli zpatky. Na sklapecim moste v Borensborgu jsme dohnali holky, ktere to otocily necelych osm kilometru pred cilem.
Zitra jedeme dal, zbyva urazit poslednich 299 km. Nebude to tak jednoduche, uz neceka ani kilometr dalnice a pri zdejsich znacnych omezenich rychlosti to bude aspon pet hodin jizdy. V 18:00 je slavnostni zahajeni kongresu.
Pri dnesni cyklistice ujely holky 73,5 km, kluci 89 km. Lukas si tak udelal novy rekord, ale po pravde, ten predchazejici (86 km) byl s vyjezdem na Milesovku a Lovos podstatne hodnotnejsi.

Sassnitz-Trelleborg-Borenberg

Mezi zakladni lidska prava by urcite melo patrit pravo na rozumne vstavani. Jit spat ve ctvrt na tri a vstavat v sest je jeho zjevnym porusenim. Behem popojizdeni ve fronte na odbaveni jsme posnidali, slozitym systemem ramp najeli na lod a presne uderem osme vyjeli. Behem ctyrhodinove plavby jsme stihli dve partie citadely, svacinku v lodnim bufitku a doplnkovy nakup v lodnim free shopu. Cena 10 eur za karton 24 piksel slusneho cerneho piva Carlsberg je dobra I pro nas, natoz pro vecne ziznive Svedy. Po dvanacte jsme uz byli venku z lodi a po dalnici podle pobrezi svisteli (no, ve Svedsku je limit 110) na sever. U Malmo jsme zabocili do vnitrozemi a zacala typicka svedska krajina - lesy, jezera, cervene domecky.
Po druhe jsme poobevali a do dnesniho cile u severniho cipu jezera Vattern nam zbyvalo neco pres 200 km. A prave ted se zacala projevovat kratka noc. Ten posledni kousek cesty krasnou krajinou jsem musel jet na tri pauzy, ani tak se nechtelo spat, jako spis celkova unava. Nasadili jsme do cedecka nejsilenjsi kalibr - vceli medvidky a s chuti jsem si zazpival nejdriv
riv s Lukasem, potom s Anickou vsechny hity jako "Do peti, do peti", "Chvatam chvatam", "My jsme maly blesky", zatimco ostatni pochrupovali v zadni loznici. Nakonec jsme pred sedmou dorazili do kempu v Borenbergu na Gotskem kanalu, kolem ktereho zitra pojedeme na kole, a chytili posledni volne stani v kempu. Budeme tady 2 noci, do Leksandu nam chybi asi 300 km.
Ujeto 446 km, celkem 1112 km.

Praha - Sassnitz

Co nelze splnit, to lze naplanovat, to uz zname davno. A tak prestoze jsme si rano privstali, vyjeli jsme o pul pate. A nemuzu rict, ze bychom se flakali. Baleni, nakupy, prebalovvani, no vsak to znate... Bydlika jsem zacal prebirat o pul druhe, nakonec jsme dostali jeste trochu jine auto. O pul treti jsem byl pred domem a pri nakladani jsem mel pocit, ze vystehovavame byt On ten bydlik toho pojme docela dost. O pulpate jsme vyrazili, jeste tankovani a Prahu jsme opusteli o pate. To uz bylo zrejme, ze planovany dojezd do Sasnice o pulnoci je nerealny. Jeste cestou nakoupit pivko u Vietnemce, pak uz jsem ve strudlu pred Ustm snad uz podesate proklinal ekoteroristy, kteri zpozdili stavbu kousku dalnice pres Stredohori. A konecne pred nami byly posledni hory (Krusne) pred Leksandem :-)
V Nemecku uz se to rozjelo, bydlik umi i 140, nicmene uz bylo zrejme, ze planovany pulnocni dojezd nesplnime. A tak jsme udelali poklidnou veceri na odpocivadle kousek pred Berlinem. Zatimco jsme vecereli, zapadlo slunce a my vyjeli do dlouheho cerveneho soumraku. Byl cas pritvrdit muziku, aby se nespalo. Po Zlutem psu prisli na radu Rammsteini a pak nas bydlikovo CD otravilo odmitnutim Manowaru.
Deti si zalezly na zadni postel a my svisteli dal nocni rovinatou krajinou. Plnou cervene osvicenych vetrnych elektraren. Nemci pry maji 7 procent elektriny z vetru, ted uz tomu docela verim.
Pred jednou hodinou uz jsme prejizdeli rujansky most a o puldruhe zaparkovali v pristavu. Rano nam to jede o pul osme.
Celkem ujeto 666 km (fakt nekecam, takhle mi to ukazalo denni pocitadlo).

T-12h

Asi jsem to přivolal. Na tom obrázku nahoře nebylo to auto, co jsme měli mít půjčené. To byl můj takový malý podvod, protože to správné auto nikde nemělo obrázek. Ale teď už je, změna je život. Půjčovna nemá původně požadovanou CL 514, leč místo toho mi zítra předá SL 660 a to je ta na obrázku. Rozdíl je nepatrný, asi +0,7 m délky vozu. Jsou využity na takové příjemnosti jako větší lednička (=více chlazených piksliček s urquelem :-P) a větší koupelna. Nedostatkem je, že to budu muset řídit. S nosičem na kola to má teď skoro 8 metrů... Ale zase kdy se jednomu podaří řídit osmimetrový mercedes...
Rozdělil jsem úkoly v práci, aby si všichni mohli oddychnout, že je 18 dní nebudu prudit. A do přesně opačné situace jsem dostal dětičky, které to teď mají 18 dní se mnou natvrdo. Pro jistotu už jsem je zaměstnal taky. A tak už máme sbalená cédéčka, osadníky z Katanu, cestovní go včetně literatury a podobné záležitosti.
Tak ještě aby auto dorazilo zítra po obědě včas z Německa do pražské půjčovny a už to bude...
Pro potenciální budoucí veselí ještě přidám rámcový zítřejší plán:
13:00-14:00 převzetí auta na Bílé hoře
14:15-15:00 nakládání v Dejvicích, odjezd
24:00 Sassnitz (Rujána), přístav, příjezd

Odpočet

Nemám to ve zvyku, ale nějak začínám lehce propadat cestovní horečce. Na jednu stranu se těším na auťák, o zkušebním víkendu v červnu se mi ježdění moc líbilo. Na druhou stranu jsem ještě rodinu na takovouhle autovýpravu nevytáhl. Desítky tisíc kilometrů v Chile, Izraeli, Řecku a jinde se najednou nepočítají. No nic, už aby se vyjelo.
Cestování s bydlíkem je taková vyšší verze paštikaření. Nestydím se za to, do Skandinávie si potraviny z domova vozí i podstatně bohatší Němci. A tak jsem si o víkendu zničil (pokolikáté už?) záda meganákupem v Makru a jeho taháním do druhého patra. Moje původní idea, že pojedeme nakoupit rovnou s bydlíkem, abychom si tu dřinu ušetřili, neprošla. Koneckonců, záda bolely jenom mne, že?
Včera jsme si konečně ujasnili itinerář. nakonec bude Gotský kanál při cestě tam a Stockholm, Bornholm a Rujána při cestě zpáteční. Jo a z Leksandu musíme navštívit Falun... Nebo snad někdo neví, odkud pochází větička "Dva kousky falunské uzenky, té nejlepší!" ?