Rano bylo trochu lepe, nez vcera, prselo jen trochu a obcas. Prvni zastavkou bylo skanzen stareho mestecka Linkoping. Na okraj moderniho mesta Svedove prestehovali stare domky a vytvorili tak mestecko s atmosferou pocatku 20. Stoleti. Je tu cokoladova manufaktra, skola, mestanske domy, banka (=icko). Prijemna zastavka. O necelych 100 km dal nas cekalo Vimmerby, rodiste Astrid Lingrenove. Ne ze bychom chteli navstivit zabavni park s replikami pochazejicimi ze vsech jejich knizek, to je nelevna zalezitost a hlavne na cely den. Ale taky, mimo areal je rodny dome. Pri vyprave do icka jsem navic zjistil, ze 15 km odtud je vesnice, kde stravil detstvi jeji otec a ktera byla filmovou a pravdepodobne I knizni predlohou Bullerbynu. Bohuzel ale stranou od nasi trasy a nas trochu zacinal tlacit cas, v 19:30 jsme nejpozdeji meli byt v Ystadu na nalodeni na Bornholm. Navic mi zacalo byt trochu divne a zacal mne zlobit mocak, asi jsem vecer prochladl, kdyz jsem nalehko pobihal kolem auta.
Pokracovali jme na jih, behem nakupove pauzy za posledni SEK jsem si zdrimnul, ale za volantem to bylo ok.
O pul sedme jsme byli na kraji Ystadu, je to pekne mestecko a Radka tam naplanovala alespon malou vyhlidkovou projizdku, behem ktere jsme malem uvizli v malych ulickach. Najeli jsme do pristavni ulice uz byly videt oba trajekty na Bornholm, nase klasicka lod v 19:45 a Highspeed katamearan ve 20:00. Propletli jsme se labyrintem prijezdovych cest k brane a ... Byla zavrena (18:50) a my videli nasi odplouvajici lod. Dobre, zkusime katamaran (i kdyz jsme meli spec cenu na lod). Dalsi labyrint a ... U brany nikdo nebyl, jen posledni slecna kontrolorka zrovna zamykala. Rychly pohled do mych papiru, sakra, spatne jsem si to pamatoval - vse jede o hodinu driv! No zkusime to.. Ukazal jsem ji cislo e-listku, otevrela znova budku, sdelila mi, ze mame listek na jinou lod, promluvila do vysilacky... A katamaran se zacal znovu otevirat, stejne jako zavora pred nami. Najel jsem na lod, ta se ope zavrela a 4x 36000 kW nas zacalo rychlosti 75 km/h tlacit k Bornholmu! Po 10 minutach jsme predjeli nasi ujetou lod, ktere to trva 2 a pul hodiny, nam stacilo jen 70 min. Tak akorat cas na veceri, ani jsme si nic nezahrali.
Pred devatou jsme tak mohli byt na hrade Hammershus na severnim cipu ostrova s jeho vyhlasenym zapadem slunce. Prestoze svedske mraky se zastavily uz asi 20 km pred Ystadem, nakonec nas tady dohnaly a ze zapadu nebylo nic. Po desate jsme si nasli prijemny kempik u more. To je stejne zvlastni, jak ten organizmus funguje - za volantem v pohode, jakmile zastavim, mam pocit ze chcipnu. Zitra to s cyklistikou moc nevidim.
Ujeto 481 km, celkem 2364 km.
úterý 5. srpna 2008
pondělí 4. srpna 2008
Stockholm
Do kempu jsme dorazili o pul dvanacte v noci. Vypadal spis jako velke parkoviste bydliku, ale rano se ukazalo, ze je to opravdu kemp. Hodna pani z kempu nam noc nepocitala a dopourucila nam, ze kdyz chceme odjet vecer, tak bude lepsi, kdyz si preparkujeme na sousedni mestske parkoviste. Usetrili jsme tak 100 SEK.
V deset jsme chteli vyrazit, coz by se nam mohlo I podarit, kdyby Anicka pri odchodu nenasadila svuj ctvrthodinovy zachodovy ritual. V dusledku toho jsme nestihli vyhlidkovou lod na staromestsky okruh. Meli jsme tak cas si prohlednout radnici, ktera je I soucasne velkym ickem. Ve dvanact jsme uz byli na stridani strazi pred kralovskym palacem. Je to takova vojenska paradni zalezitost pro turisty, dokonce s orchestrem. Svedskou rovnostarskou zajimavosti je, ze v kralovske strazi slouzi muzi I zeny vsech vysek, nemusi tedy dodrzovat estetickou jednotnou "vojenskou" miru.
Druhou planovanou lod na kralovsky okruh kolem ostrova Djurgaden uz jsme ve 12:30 stihli. Plavili jsme se kolem krasneho secesniho nabrezi, kde pry jsou nejdrazsi byty ve Stockholmu, bydli tu pry I Bjorn Borg. POcasi bylo docela slusne I kdyz od zapadu zacaly pribyvat mraky. Byl cas na obed, nasli jsme si kebabarnu v centru. Ranni lod jsme prebukovali na 14:30, jenze pri ceste z obeda jsme nejak zabloudili v ulickach a opet nam ujela. Proste nam nebyla prana. Nahradni program bylo morske akvarium a tropicky destny prales. A pak uz byl cas na stockholmskou atrakci cislo 1 - muzeum lodi Vasa. Tato kralovska vlajkova lod se potopila pred 380 lety pri sve prvni plavbe nekolik set metru od mista dnesniho muzea. V roce 1961 byla vylovena, zrestaurovana a v roce 1990 otevreli ji venovane muzeum. Opravdu velky zazitek, krome lodi samotne a detailu z ni jsou tu I expozice ukazujici svedsky denni zivot na pocatku 17. stoleti. V jednom z koutu jsou I pocitacove programy, ktere simuluji konstrukci plachet a pripravu nakladu, aby si kazdy mohl vyzkouset, ze najit spravne teziste lodi neni legrace. Vasa se totiz potopila prave z techto duvodu.
Ve tri ctvrte na sest zacaly klasicka hlaseni typu" Dekujeme, vypadnete" a byl cas na posledni atrakci - stockolmsky Skansen, ano presne ten, ktery zavedl toto slovo pro vsechny skanzeny na svete. Jenze venku lilo, opravdu fest a tak bylo po navsteve. Dobehli jsme na tramvaj, metrem na prohlidku nadrazi, bohuzel tu zrovna nebyl zadny dustojny vlak k prohlednuti a pak metrem zpet k parkovisti.
Po veceri jsme vyrazili v silicim desti. MOc se jet nedalo, dalnice byla plna vody a tak jsme to po 100 kilometrech zapichli na odpocivadle. Byla opravdu zima.
Ujeto 100 km, celkem 1885 km.
V deset jsme chteli vyrazit, coz by se nam mohlo I podarit, kdyby Anicka pri odchodu nenasadila svuj ctvrthodinovy zachodovy ritual. V dusledku toho jsme nestihli vyhlidkovou lod na staromestsky okruh. Meli jsme tak cas si prohlednout radnici, ktera je I soucasne velkym ickem. Ve dvanact jsme uz byli na stridani strazi pred kralovskym palacem. Je to takova vojenska paradni zalezitost pro turisty, dokonce s orchestrem. Svedskou rovnostarskou zajimavosti je, ze v kralovske strazi slouzi muzi I zeny vsech vysek, nemusi tedy dodrzovat estetickou jednotnou "vojenskou" miru.
Druhou planovanou lod na kralovsky okruh kolem ostrova Djurgaden uz jsme ve 12:30 stihli. Plavili jsme se kolem krasneho secesniho nabrezi, kde pry jsou nejdrazsi byty ve Stockholmu, bydli tu pry I Bjorn Borg. POcasi bylo docela slusne I kdyz od zapadu zacaly pribyvat mraky. Byl cas na obed, nasli jsme si kebabarnu v centru. Ranni lod jsme prebukovali na 14:30, jenze pri ceste z obeda jsme nejak zabloudili v ulickach a opet nam ujela. Proste nam nebyla prana. Nahradni program bylo morske akvarium a tropicky destny prales. A pak uz byl cas na stockholmskou atrakci cislo 1 - muzeum lodi Vasa. Tato kralovska vlajkova lod se potopila pred 380 lety pri sve prvni plavbe nekolik set metru od mista dnesniho muzea. V roce 1961 byla vylovena, zrestaurovana a v roce 1990 otevreli ji venovane muzeum. Opravdu velky zazitek, krome lodi samotne a detailu z ni jsou tu I expozice ukazujici svedsky denni zivot na pocatku 17. stoleti. V jednom z koutu jsou I pocitacove programy, ktere simuluji konstrukci plachet a pripravu nakladu, aby si kazdy mohl vyzkouset, ze najit spravne teziste lodi neni legrace. Vasa se totiz potopila prave z techto duvodu.
Ve tri ctvrte na sest zacaly klasicka hlaseni typu" Dekujeme, vypadnete" a byl cas na posledni atrakci - stockolmsky Skansen, ano presne ten, ktery zavedl toto slovo pro vsechny skanzeny na svete. Jenze venku lilo, opravdu fest a tak bylo po navsteve. Dobehli jsme na tramvaj, metrem na prohlidku nadrazi, bohuzel tu zrovna nebyl zadny dustojny vlak k prohlednuti a pak metrem zpet k parkovisti.
Po veceri jsme vyrazili v silicim desti. MOc se jet nedalo, dalnice byla plna vody a tak jsme to po 100 kilometrech zapichli na odpocivadle. Byla opravdu zima.
Ujeto 100 km, celkem 1885 km.
neděle 3. srpna 2008
Leksand 7. a 8. den (víkendový turnaj)
Poslední dva dny pobytu v Leksandu zabírá už jen go. Hlavní turnaj má po polovině přestávku a hraje se pětikolový víkendový.
Zdá se, že léto skončilo. Je hnusně, kolem 16 °C a leje. A leje a leje. No prostě Skandoška. Na hru to ale nevadilo, naopak. Po prvním dnu jsme měl Lukáš 3 body, já 2 a Anička taky. Musím napsat, že Anička se rozhodla hrát až poté, co byla vypsána prémie za 3 body - ručně malované tričko od chid0ri...
Večer byl český mejdan u jednoho z penzionů.
V neděli pokračovalo hnusné počasí. Ale v turnaji to nevadilo. Lukáš nakonec vybojoval 4 body a taky cenu, já s Aničkou měl tři, když Anička vybojovala vysněné tričko v posledním kole drtivou výhrou. Lukáš v posledním kole porazil japonského soupeře o dvě třídy silnějšího nejtěsnějším rozdílem.
Převzali jsme ceny, dáme bytelného švédského hamburgra a vyrážíme do Stockholmu, je to 265 km.
Zdá se, že léto skončilo. Je hnusně, kolem 16 °C a leje. A leje a leje. No prostě Skandoška. Na hru to ale nevadilo, naopak. Po prvním dnu jsme měl Lukáš 3 body, já 2 a Anička taky. Musím napsat, že Anička se rozhodla hrát až poté, co byla vypsána prémie za 3 body - ručně malované tričko od chid0ri...
Večer byl český mejdan u jednoho z penzionů.
 |
| Sobota v Leksandu |
V neděli pokračovalo hnusné počasí. Ale v turnaji to nevadilo. Lukáš nakonec vybojoval 4 body a taky cenu, já s Aničkou měl tři, když Anička vybojovala vysněné tričko v posledním kole drtivou výhrou. Lukáš v posledním kole porazil japonského soupeře o dvě třídy silnějšího nejtěsnějším rozdílem.
Převzali jsme ceny, dáme bytelného švédského hamburgra a vyrážíme do Stockholmu, je to 265 km.
pátek 1. srpna 2008
Leksand - 5. a 6. den
Za stále pěkného počasí pokračoval kongres ve čtvrtek ve svém hracím programu. Odpočinek nám prospěl, v dopoledních partiích jsme měli 100% výsledek. Po obědě se začalo zatahovat a navíc jsme po obědě byli zlenivělí a rozhodli jsme se že kola dnes nebudou. Místo nich proběhla 3,5 hodinová partie Osadníků z Katanu, ve které jsem slavně zvítězil. Nakonec nepršelo, jenom zůstalo zamračeno. A večer jsme ještě dali Citadelu.
V pátek jsem v turnaji čest rodiny zachraňoval jen já, Anička s Lukášem tentokrát prohráli. Po 5 kolech tak mám 4 body (bude cena :-), Lukáš tři a Anička 2.
Odpoledne sice nebylo úplně hezky, ale u vědomí, že tu máme poslední volno na kola, jsme vyjeli. A sotva jsme byli venku z města, udělalo se hezky. Dnešní okruh vymyslela Radka a povedl se jí. Objeli jsme dvě jezera, částečně i po štěrkovce. V závěru jsme si udělali okružku po městě a podél řeky. Hezkých 31 km.
Po večeři jsme dali Královské rošády, tahle hra mi tak nejde, nojo, každá hra má svého blbce. V rošádách vyhrávají děti, tentokrát Anička.
V pátek jsem v turnaji čest rodiny zachraňoval jen já, Anička s Lukášem tentokrát prohráli. Po 5 kolech tak mám 4 body (bude cena :-), Lukáš tři a Anička 2.
Odpoledne sice nebylo úplně hezky, ale u vědomí, že tu máme poslední volno na kola, jsme vyjeli. A sotva jsme byli venku z města, udělalo se hezky. Dnešní okruh vymyslela Radka a povedl se jí. Objeli jsme dvě jezera, částečně i po štěrkovce. V závěru jsme si udělali okružku po městě a podél řeky. Hezkých 31 km.
Po večeři jsme dali Královské rošády, tahle hra mi tak nejde, nojo, každá hra má svého blbce. V rošádách vyhrávají děti, tentokrát Anička.
středa 30. července 2008
Leksand - 4. den
Středa je na goistických kongresech vždy volný den. Nehraje se hlavní turnaj, pořádají se pouze doprovodné akce, organizované výlety nebo je prostě volno.Náš plán byl jasný - objet jezero Siljan. Na celých 145 km jsme se sice necítili ;-), ale chtěli jsme dojet vlakem na půl cesty do města Mora (to je tam, kde se pořádá Vasův běh) a na kole zpátky druhou stranou. Na nádarží jsme byli překvapivě včas, o 20 min dříve. Jenže když přijel pěkný elektrický vláček, průvodčí nám řekla, že ve Švédsku vlaky kola nevozí... Přece jen ti Švédi jsou v tom socialismu dále, ach jo.
Náhradní program tedy byl celodenní výlet na kolem poloostrova na západ od Leksandu. Po 15 km jsme dojeli na úpatí kopce a čekalo nás skoro 200 m převýšení na kótu 350 m (ano opravdu), kde byla rozhledna. Aničce to tady moc nejezdí a dnes jí to extra nejelo. Na kopec vyfuněla červená jako vařený rak.
Vyhlídka byl v pěkném počasí náádherná. Bylo vidět celé jezero včetně nám odepřené 40 km vzdálené Mory. U rozhledny bylo i návštěvnické centrum místní přírodní rezervace, kde měli spustu fotek místních lesů i zvířat a taky vycpaného soba (nebo losa? furt si to pletu). Sjeli jsme z kopce a pokračovali dál na západ. Docela jsme si oddychli, když jsme po 10 kilometrech překvapivě frekventované silnice odbočili na slušnou prašnou cestu. V tu chvíli najednou Anička ožila a začala stíhat moje a Lukášovo tempo, čímž jsme záhy nechali Radku daleko vzadu za sebou. Po dalších deseti kilometrech jízdy lesem podél jezera jsme v jedné vesnici objevili hospůdku, kde měli docela slušnou nabídku jídla a my si mohli dát co jsme chtěli, za předpokladu, že chceme boloňské špagety. S jablečným džusem dohromady vyšly na celých 65 SEK a pak že je Švédsko drahé... Špaget bylo opravdu hodně a ta tak jsme mohli vyrazit až po nezbytné siestě. Po pár kilometrech prašná cesta skončila a ... Anička se vrátila ke svému původnímu tempu, Ten asfalt jí opravdu nesvědčí. Ještě předtím jsme se stihli přejíst malinami (tedy kromě Lukáše, samozřejmě) a vykopat v jezeře (pro změnu beze mne, mělo nějak málo soli). Napojili jsme se na původní silnici a stejnou cestou jsme se posledních 12 km vrátili do Leksandu, kde jsme se ještě na hlavní ulici zastavili na zmrzlině. Ugrilovali jsme něco párků, zastavila se u nás na kus řeči Jana a už je zase další hezký den pryč. Zítra se zase hraje.
Na kole ujeto 67 km.
Náhradní program tedy byl celodenní výlet na kolem poloostrova na západ od Leksandu. Po 15 km jsme dojeli na úpatí kopce a čekalo nás skoro 200 m převýšení na kótu 350 m (ano opravdu), kde byla rozhledna. Aničce to tady moc nejezdí a dnes jí to extra nejelo. Na kopec vyfuněla červená jako vařený rak.
 |
| Na západ od Leksandu |
Vyhlídka byl v pěkném počasí náádherná. Bylo vidět celé jezero včetně nám odepřené 40 km vzdálené Mory. U rozhledny bylo i návštěvnické centrum místní přírodní rezervace, kde měli spustu fotek místních lesů i zvířat a taky vycpaného soba (nebo losa? furt si to pletu). Sjeli jsme z kopce a pokračovali dál na západ. Docela jsme si oddychli, když jsme po 10 kilometrech překvapivě frekventované silnice odbočili na slušnou prašnou cestu. V tu chvíli najednou Anička ožila a začala stíhat moje a Lukášovo tempo, čímž jsme záhy nechali Radku daleko vzadu za sebou. Po dalších deseti kilometrech jízdy lesem podél jezera jsme v jedné vesnici objevili hospůdku, kde měli docela slušnou nabídku jídla a my si mohli dát co jsme chtěli, za předpokladu, že chceme boloňské špagety. S jablečným džusem dohromady vyšly na celých 65 SEK a pak že je Švédsko drahé... Špaget bylo opravdu hodně a ta tak jsme mohli vyrazit až po nezbytné siestě. Po pár kilometrech prašná cesta skončila a ... Anička se vrátila ke svému původnímu tempu, Ten asfalt jí opravdu nesvědčí. Ještě předtím jsme se stihli přejíst malinami (tedy kromě Lukáše, samozřejmě) a vykopat v jezeře (pro změnu beze mne, mělo nějak málo soli). Napojili jsme se na původní silnici a stejnou cestou jsme se posledních 12 km vrátili do Leksandu, kde jsme se ještě na hlavní ulici zastavili na zmrzlině. Ugrilovali jsme něco párků, zastavila se u nás na kus řeči Jana a už je zase další hezký den pryč. Zítra se zase hraje.
Na kole ujeto 67 km.
úterý 29. července 2008
Leksand - 3. den
Už to je trošku rutina: vstávání do pěkného dne, snídaně a dopolední partie. Dnes dohrál první Lukáš, se svým soupeřem si poradil stylem "tutorial" ani ne za hodinu. Smolnou partii sehrála Anička, prohrála se španělskou soupeřkou nejtěsnějším možným rozdílem. Já jsem hrál skoro dvě a půl hodiny a "svého" Francouze porazil o 14 bodů. Po třech kolech tak Lukáš a já máme 2 body, Anička jeden.
Po domácím obědě a siestě jsme po čtvrté odpoledne vyrazili na cyklovýlet. Cílem bylo městečko Tällberg na poloostrůvku na sever od Leksandu. Všichni kromě mne si tak udělali svůj severní rekord (Leksand totiž leží severněji než Petrohrad, kde jsme byli před dvěma roky s Lukášem a já byl v roce 1991 na Nordkappu). V cíli jsme si dali zmrzlinu v kavárně s vlastním minijezírkem, vykoupali se v jezeře Siljan a stejnou cestou se vrátili domů.
Večer jsme pozvali Janu, Klážu a Martinu (tedy vlastně celou českou ženskou reprezentaci) a uspořádali grilovací večírek.
Byl to další moc příjemný den. Jo a v článku o Gotském kanálu už jsou konečně fotky. Stejně tak v goistické reportáži.
Ujeto 28 cyklokilometrů.
Abych nezapomněl - ještě před obědem jsem se stavil v dalším obchodě při anabázi za vodní pumpou. Neměli, ale doporučili mi obchod s motorovými loděmi, který byl kousíček za naším kempem. A tam, ano... pumpu MĚLI. Už je namontovaná a funguje.
 |
| Výlet do Tällbergu |
Po domácím obědě a siestě jsme po čtvrté odpoledne vyrazili na cyklovýlet. Cílem bylo městečko Tällberg na poloostrůvku na sever od Leksandu. Všichni kromě mne si tak udělali svůj severní rekord (Leksand totiž leží severněji než Petrohrad, kde jsme byli před dvěma roky s Lukášem a já byl v roce 1991 na Nordkappu). V cíli jsme si dali zmrzlinu v kavárně s vlastním minijezírkem, vykoupali se v jezeře Siljan a stejnou cestou se vrátili domů.
Večer jsme pozvali Janu, Klážu a Martinu (tedy vlastně celou českou ženskou reprezentaci) a uspořádali grilovací večírek.
Byl to další moc příjemný den. Jo a v článku o Gotském kanálu už jsou konečně fotky. Stejně tak v goistické reportáži.
Ujeto 28 cyklokilometrů.
Abych nezapomněl - ještě před obědem jsem se stavil v dalším obchodě při anabázi za vodní pumpou. Neměli, ale doporučili mi obchod s motorovými loděmi, který byl kousíček za naším kempem. A tam, ano... pumpu MĚLI. Už je namontovaná a funguje.
pondělí 28. července 2008
Leksand - 2. den
Pěkné počasí trvá, i když už není takové vedro. Alespoň se hraje lépe. Ve dnešních partiích jsme si vyměnili role. Já jsem ošklivě popravil jednoho z organizátorů, kdy jsem musel půl hodiny hrát navíc, než soupeř pochopil, že už má mrtvé skoro všecko. Anička smolně prohrála se Španělkou o 3 body a Lukáš s Francouzem o 9. Celkově má česká výprava více než 50% úspěšnost a nikdo už není bez bodu.
Po obědě byl čas na cyklovýlet. Cílem bylo nákupní centrum v nedalekém městečku, kam jsme jeli koupit vodní pumpu. Nezadařilo se, neměli ji a zřejmě ji mají někde 50 km odtud... Budeme to muset řešit jinak. Pokračovali jsme na kole objezdem jednoho z cípů jezera Siljan. Byla to samozřejmě švédská klasika. Červené domečky, lesy - tady už jsou i březové a četné výhledy na jezero. Navíc se cesta příjemně vlnila, silnice byly bez provozu, případně jsme jeli po cyklostezkách, které jsou tu skoro všude. Bylo to pohodových 30 km.
Po příjezdu jsme se ještě s Lukášem stavili na hracím místě, poklábosili s Klážou a Martinou o
partiích, dal jsem si jednoho švédského lahváče v goistické hospůdce (mají tu spešlcenu 25 SEK = 2, 5 EUR).
Po večeři jsem opět vyškolil rodinu v citadele a dostal se tak na čelo průběžného bodování. A pak už jen zpracování fotek, zpravodajství pro goisty a sem a spát.
Po obědě byl čas na cyklovýlet. Cílem bylo nákupní centrum v nedalekém městečku, kam jsme jeli koupit vodní pumpu. Nezadařilo se, neměli ji a zřejmě ji mají někde 50 km odtud... Budeme to muset řešit jinak. Pokračovali jsme na kole objezdem jednoho z cípů jezera Siljan. Byla to samozřejmě švédská klasika. Červené domečky, lesy - tady už jsou i březové a četné výhledy na jezero. Navíc se cesta příjemně vlnila, silnice byly bez provozu, případně jsme jeli po cyklostezkách, které jsou tu skoro všude. Bylo to pohodových 30 km.
Po příjezdu jsme se ještě s Lukášem stavili na hracím místě, poklábosili s Klážou a Martinou o
partiích, dal jsem si jednoho švédského lahváče v goistické hospůdce (mají tu spešlcenu 25 SEK = 2, 5 EUR).
Po večeři jsem opět vyškolil rodinu v citadele a dostal se tak na čelo průběžného bodování. A pak už jen zpracování fotek, zpravodajství pro goisty a sem a spát.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)