Co nelze splnit, to lze naplanovat, to uz zname davno. A tak prestoze jsme si rano privstali, vyjeli jsme o pul pate. A nemuzu rict, ze bychom se flakali. Baleni, nakupy, prebalovvani, no vsak to znate... Bydlika jsem zacal prebirat o pul druhe, nakonec jsme dostali jeste trochu jine auto. O pul treti jsem byl pred domem a pri nakladani jsem mel pocit, ze vystehovavame byt On ten bydlik toho pojme docela dost. O pulpate jsme vyrazili, jeste tankovani a Prahu jsme opusteli o pate. To uz bylo zrejme, ze planovany dojezd do Sasnice o pulnoci je nerealny. Jeste cestou nakoupit pivko u Vietnemce, pak uz jsem ve strudlu pred Ustm snad uz podesate proklinal ekoteroristy, kteri zpozdili stavbu kousku dalnice pres Stredohori. A konecne pred nami byly posledni hory (Krusne) pred Leksandem :-)
V Nemecku uz se to rozjelo, bydlik umi i 140, nicmene uz bylo zrejme, ze planovany pulnocni dojezd nesplnime. A tak jsme udelali poklidnou veceri na odpocivadle kousek pred Berlinem. Zatimco jsme vecereli, zapadlo slunce a my vyjeli do dlouheho cerveneho soumraku. Byl cas pritvrdit muziku, aby se nespalo. Po Zlutem psu prisli na radu Rammsteini a pak nas bydlikovo CD otravilo odmitnutim Manowaru.
Deti si zalezly na zadni postel a my svisteli dal nocni rovinatou krajinou. Plnou cervene osvicenych vetrnych elektraren. Nemci pry maji 7 procent elektriny z vetru, ted uz tomu docela verim.
Pred jednou hodinou uz jsme prejizdeli rujansky most a o puldruhe zaparkovali v pristavu. Rano nam to jede o pul osme.
Celkem ujeto 666 km (fakt nekecam, takhle mi to ukazalo denni pocitadlo).
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat