Leksand - 4. den

Středa je na goistických kongresech vždy volný den. Nehraje se hlavní turnaj, pořádají se pouze doprovodné akce, organizované výlety nebo je prostě volno.Náš plán byl jasný - objet jezero Siljan. Na celých 145 km jsme se sice necítili ;-), ale chtěli jsme dojet vlakem na půl cesty do města Mora (to je tam, kde se pořádá Vasův běh) a na kole zpátky druhou stranou. Na nádarží jsme byli překvapivě včas, o 20 min dříve. Jenže když přijel pěkný elektrický vláček, průvodčí nám řekla, že ve Švédsku vlaky kola nevozí... Přece jen ti Švédi jsou v tom socialismu dále, ach jo.
Náhradní program tedy byl celodenní výlet na kolem poloostrova na západ od Leksandu. Po 15 km jsme dojeli na úpatí kopce a čekalo nás skoro 200 m převýšení na kótu 350 m (ano opravdu), kde byla rozhledna. Aničce to tady moc nejezdí a dnes jí to extra nejelo. Na kopec vyfuněla červená jako vařený rak.

Na západ od Leksandu

Vyhlídka byl v pěkném počasí náádherná. Bylo vidět celé jezero včetně nám odepřené 40 km vzdálené Mory. U rozhledny bylo i návštěvnické centrum místní přírodní rezervace, kde měli spustu fotek místních lesů i zvířat a taky vycpaného soba (nebo losa? furt si to pletu). Sjeli jsme z kopce a pokračovali dál na západ. Docela jsme si oddychli, když jsme po 10 kilometrech překvapivě frekventované silnice odbočili na slušnou prašnou cestu. V tu chvíli najednou Anička ožila a začala stíhat moje a Lukášovo tempo, čímž jsme záhy nechali Radku daleko vzadu za sebou. Po dalších deseti kilometrech jízdy lesem podél jezera jsme v jedné vesnici objevili hospůdku, kde měli docela slušnou nabídku jídla a my si mohli dát co jsme chtěli, za předpokladu, že chceme boloňské špagety. S jablečným džusem dohromady vyšly na celých 65 SEK a pak že je Švédsko drahé... Špaget bylo opravdu hodně a ta tak jsme mohli vyrazit až po nezbytné siestě. Po pár kilometrech prašná cesta skončila a ... Anička se vrátila ke svému původnímu tempu, Ten asfalt jí opravdu nesvědčí. Ještě předtím jsme se stihli přejíst malinami (tedy kromě Lukáše, samozřejmě) a vykopat v jezeře (pro změnu beze mne, mělo nějak málo soli). Napojili jsme se na původní silnici a stejnou cestou jsme se posledních 12 km vrátili do Leksandu, kde jsme se ještě na hlavní ulici zastavili na zmrzlině. Ugrilovali jsme něco párků, zastavila se u nás na kus řeči Jana a už je zase další hezký den pryč. Zítra se zase hraje.
Na kole ujeto 67 km.

Leksand - 3. den

Už to je trošku rutina: vstávání do pěkného dne, snídaně a dopolední partie. Dnes dohrál první Lukáš, se svým soupeřem si poradil stylem "tutorial" ani ne za hodinu. Smolnou partii sehrála Anička, prohrála se španělskou soupeřkou nejtěsnějším možným rozdílem. Já jsem hrál skoro dvě a půl hodiny a "svého" Francouze porazil o 14 bodů. Po třech kolech tak Lukáš a já máme 2 body, Anička jeden.

Výlet do Tällbergu

Po domácím obědě a siestě jsme po čtvrté odpoledne vyrazili na cyklovýlet. Cílem bylo městečko Tällberg na poloostrůvku na sever od Leksandu. Všichni kromě mne si tak udělali svůj severní rekord (Leksand totiž leží severněji než Petrohrad, kde jsme byli před dvěma roky s Lukášem a já byl v roce 1991 na Nordkappu). V cíli jsme si dali zmrzlinu v kavárně s vlastním minijezírkem, vykoupali se v jezeře Siljan a stejnou cestou se vrátili domů.
Večer jsme pozvali Janu, Klážu a Martinu (tedy vlastně celou českou ženskou reprezentaci) a uspořádali grilovací večírek.
Byl to další moc příjemný den. Jo a v článku o Gotském kanálu už jsou konečně fotky. Stejně tak v goistické reportáži.
Ujeto 28 cyklokilometrů.
Abych nezapomněl - ještě před obědem jsem se stavil v dalším obchodě při anabázi za vodní pumpou. Neměli, ale doporučili mi obchod s motorovými loděmi, který byl kousíček za naším kempem. A tam, ano... pumpu MĚLI. Už je namontovaná a funguje.

Leksand - 2. den

Pěkné počasí trvá, i když už není takové vedro. Alespoň se hraje lépe. Ve dnešních partiích jsme si vyměnili role. Já jsem ošklivě popravil jednoho z organizátorů, kdy jsem musel půl hodiny hrát navíc, než soupeř pochopil, že už má mrtvé skoro všecko. Anička smolně prohrála se Španělkou o 3 body a Lukáš s Francouzem o 9. Celkově má česká výprava více než 50% úspěšnost a nikdo už není bez bodu.
Po obědě byl čas na cyklovýlet. Cílem bylo nákupní centrum v nedalekém městečku, kam jsme jeli koupit vodní pumpu. Nezadařilo se, neměli ji a zřejmě ji mají někde 50 km odtud... Budeme to muset řešit jinak. Pokračovali jsme na kole objezdem jednoho z cípů jezera Siljan. Byla to samozřejmě švédská klasika. Červené domečky, lesy - tady už jsou i březové a četné výhledy na jezero. Navíc se cesta příjemně vlnila, silnice byly bez provozu, případně jsme jeli po cyklostezkách, které jsou tu skoro všude. Bylo to pohodových 30 km.
Po příjezdu jsme se ještě s Lukášem stavili na hracím místě, poklábosili s Klážou a Martinou o
partiích, dal jsem si jednoho švédského lahváče v goistické hospůdce (mají tu spešlcenu 25 SEK = 2, 5 EUR).
Po večeři jsem opět vyškolil rodinu v citadele a dostal se tak na čelo průběžného bodování. A pak už jen zpracování fotek, zpravodajství pro goisty a sem a spát.

Leksand - 1. den

Rano bylo zase krasne a vypadalo to na dalsi (prilis) teply den. Vstali jsme casne, uz po osme, protoze od deseti se melo hrat. Cekali jsme zpozdeni, snad kazdy turnaj ma prvni kolo zpozdene aspon o hodku. O to vice jsme byli prekvapeni, kdyz pet minut po desate bylo nalosovano. Chvili nam sice trvalo, nez jsme kazdy nasli jednu z peti hracich budov, ale v 10:20 uz jsme hrali. Lukas predpovidal rodinny vysledek 2:1 a ten mu vysel, I kdyz trochu jinak. On sam si podle vlastniho planu celkem snadno poradil s korejskym 2. Danem, ale ja jsem mu predpoved pokazil prohrou s mladym Litevcem. Byla to takova divocejsi partie, kdy jsme se neustale pretahovali o vitezstvi vzajemnym zabijenim skupin. Prohral jsem o 12 bodu. O to vice potesilo Aniccino jasne vitezstvi nad nemeckou hrackou stejne sily (19.kyu). Moje partie byla nejdelsi, trvala pres dve hodiny, coz v tom vedru byla opravdu drina.
Zatimco jsme hrali, Radka navstivila mistni icko a opatrila neco map pro nase cyklisticke planovani. Behem obeda jsem prostudoval mapu a zjistil, ze okruh kolem naseho jezera Siljan cini temer 150 km, coz mne ponekud prekvapilo. Cekal jsem neco do stovky, vzdalenosti nami ujetelne za jeden den.
Behem obeda se taky zacalo kazit pocasi. Odpoledni dest zrusil nas cyklovylet, Radka usnula a ja hral s detmi novou hru. A jeste predtim jsem se ponoril do utrob bydlika a vymontoval pokazene vodni cerpadlo - mame tudiz uz druhy den sucho v kuchynce I koupelne. Snad zitra sezenem nove, bydlik bez vody prece jen neni ono.

Borensberg - Leksand

Tak jsme v cili. Dnesni den mel jediny program - dojet do mista kongresu. Ranni akce trvaly primerenou dobu, takze po vstavani v devět jsme vyrazili v jedenact. Nase cesta mirila primo na sever, po silnicich prvni tridy. Nakonec to nebylo tak hrozne, jak jsem čekal. Cesta zvlnenymi kopci se spoustou lesů a samozřejmě červených dřevěných domečků trvala s polední pauzou necelých pět hodin. Švédové jsou na silnici hrozní - až úzkostlivě dodržují rychlostní linity, které na některých cestách mimo ves působí až zbytečně. Tedy ne všichni, ale určitě většina.
Trošku jsem se bál, že budeme bloudit po Leksandu při hledání místa, ale pořadatelé nenechali nic náhodě. Hned za odbočkou z obchvatu města byly cedulky s koníčkem, logem kongresu (viz nahoře) a šipkami, snad každých 50 metrů. A tak jsme bez jakéhokoli bloudění dorazili ke škole, kde byla prezentace a která bude centrem veškerého dění. Přestože jsme se přesunuli dalších 300 km na sever, je tu vedro větší než v Borensbergu, ony už snad opravdu tají polární ledovce. Vystáli jsme si frontu (vůbec jsem to organizátorům nezáviděl, ve Švédsku zatím klimošku nepoužívají a ve škole bylo určitě přes třicet), doplatili za bydlení v kempu a šli na slavnostní zahájení. To bylo v korejském duchu, protože tento víkend jsou současně korejské dny. Příští víkend budou čínské a ten poslední japonské. Projevovalo se to tak, že celé slavnostní zahájení (několik krátkých proslovů a defilé profesionálů) doprovázela skupina tradiční korejské hudby ... z Hamburku. A potom byl úvodní mejdánek - losos a herynek s knäckebrotem (zde v Leksandu je vyhlášená pekárna,která je také sponzorem) a pivo. Celkem ušlo a bylo překvapivě silné. Prý bude k mání za 25 SEK (€2,6), což je na Švédsko překvapivá cena. Nicméně my jsme vybaveni i tak.
Po konverzaci s místním pořadatelem jsme se vrátili do kempu a oslavili Aniččin svátek moc dobrou Toblerone zmrzlinou. Zároveň jsem s potěšením jistil, že celý kemp je pokryt wifi a tak budu moci zítra přidat i fotečky.
Ujeto 300 km, celkem 1412 km.

Cyklistika na Gotskem kanalu

Konecne normalni rano. Vstavali jsme v devet do dalsiho krasneho dne. Vcera jsem totiz zapomnel napsat, ze si letos ve Svedsku poradaji nadherne leto. Obloha jako vymetena, teploty petadvacitky. Ranni ritualy plus skladani a zprovoznovani kol si vzaly dost casu a tak jsme vyrazeli az po jedenacte. Dnesni etapa mela tvar tenisove rakety a nas kemp vlastne lezel v jejim stredu. Plan byl udelat nejdriv okruh s cilem v mestecku Motala a po obede u nas v kempu cesta tam a zpet podel kanalu do mesta Berg u dalsiho jezera.
Hned za sklapecim mostem pres kanal nas prekvapil docela strmy kopec, ktery nas vyvedl z mestecka podel moderniho kostela s velkou venkovni zvonici. A za Borensborgem uz nas smerovka poslala na Motalu. Po kratkem sjezdu jsme byli v dalsi vsi a po odboce doleva jsme opet stoupali. Po leve strane byla stejna zvonice jako pred chvili. Chtel jsem Lukasovi ukazat, jak je zajimave, ze se tu ted vsude stavi takto, ale on mi odvetil, ze uz jsme tady byli A opravdu, nekde se stala chyba a my udelali kolecko. Na vrcholu stoupani jsme pockali na holky. Radka vypadala, jako ze nic netusi, zato Anicka zhodnotila situaci dotazem "Co to bylo za dementni okruh?". Na chybku jsme prisli zahy, sipka na kraji vesnice ukazovala sice na Motalu, ale byla to az druha odbocka, ta prvni se vracela do Borensbergu.
Za spravnou odbockou nas cekalo 10 neprijemnych kilometru po dost frekventovane statovce. Docela jsme si oddychli, kdyz jsme zabocili na vedlejsi silnicku a ta nas dovedla na predmesti Motaly a ke kanalu, ktery tu spojuje jezera Boren a Vatern. Posledni tri kilasky do centra mesta uz prijemne vedly kolem kanalu, pres ktery vedlo nekolik zvedacich mostu a take dva zeleznicni, ktere se nezvedaly, ale otacely.
U usti kanalu bylo icko s mapami, jachtovy pristav a vubec prijemne pohodove turisticky.
Byl cas vyrazit na jizni cast okruhu. Nejdriv cyklostezky po meste a pak nas okreska vyvedla do krajiny popisovane v Detech z Bullerbynu. Pole, lesy, osamele zemedelske usedlosti v cervenohnede barve se stridaly jedna za druhou. Jedna velka stavba v tradicni barve a s ozdobnymi vezickami zdalky vypadala jako skola, zblizka se z ni vsak vyklubal kravin. Do kempu jsme dorazili po treti.

Gotský kanál

Obidek se protahl, decka se jeste stihly vykoupat v jezeru a tak jsme na druhou cast cyklistiky vyrazili az v pet. Cesta slibovala byt jednoducha - sterkova cesta v naproste rovine podel kanalu. V mirnem protivetru jsme mijeli cetne sklapeci mosty, stromoradi se vzrostlymi korunami a moc malebne domecky. Po deviti kilometrech jsme se rozdelili. Radka zustala s Anickou, ktere to uz moc nejelo a my s Lukasem jsme se rozhodli splnit I druhy dnesni cil. A stalo to za to! Na konci kanalu melo byt dalsi jezero. Jenze kanal na sve ceste nabral vyskovy rozdil asi 40 metru. Stavitele to vyresili kaskadou osmi zdymadel, vznikly tak opravdove vodni schody. Se zmrzlinou v ruce jsme sledovali, jak se jachty probijeji vyse a vyse. Odhaduji, ze cely prujezd muze trvat kolem hodky. Cely system je svedskou narodni technickou pamatkou.
Skocili jsme na kola a uhaneli zpatky. Na sklapecim moste v Borensborgu jsme dohnali holky, ktere to otocily necelych osm kilometru pred cilem.
Zitra jedeme dal, zbyva urazit poslednich 299 km. Nebude to tak jednoduche, uz neceka ani kilometr dalnice a pri zdejsich znacnych omezenich rychlosti to bude aspon pet hodin jizdy. V 18:00 je slavnostni zahajeni kongresu.
Pri dnesni cyklistice ujely holky 73,5 km, kluci 89 km. Lukas si tak udelal novy rekord, ale po pravde, ten predchazejici (86 km) byl s vyjezdem na Milesovku a Lovos podstatne hodnotnejsi.

Sassnitz-Trelleborg-Borenberg

Mezi zakladni lidska prava by urcite melo patrit pravo na rozumne vstavani. Jit spat ve ctvrt na tri a vstavat v sest je jeho zjevnym porusenim. Behem popojizdeni ve fronte na odbaveni jsme posnidali, slozitym systemem ramp najeli na lod a presne uderem osme vyjeli. Behem ctyrhodinove plavby jsme stihli dve partie citadely, svacinku v lodnim bufitku a doplnkovy nakup v lodnim free shopu. Cena 10 eur za karton 24 piksel slusneho cerneho piva Carlsberg je dobra I pro nas, natoz pro vecne ziznive Svedy. Po dvanacte jsme uz byli venku z lodi a po dalnici podle pobrezi svisteli (no, ve Svedsku je limit 110) na sever. U Malmo jsme zabocili do vnitrozemi a zacala typicka svedska krajina - lesy, jezera, cervene domecky.
Po druhe jsme poobevali a do dnesniho cile u severniho cipu jezera Vattern nam zbyvalo neco pres 200 km. A prave ted se zacala projevovat kratka noc. Ten posledni kousek cesty krasnou krajinou jsem musel jet na tri pauzy, ani tak se nechtelo spat, jako spis celkova unava. Nasadili jsme do cedecka nejsilenjsi kalibr - vceli medvidky a s chuti jsem si zazpival nejdriv
riv s Lukasem, potom s Anickou vsechny hity jako "Do peti, do peti", "Chvatam chvatam", "My jsme maly blesky", zatimco ostatni pochrupovali v zadni loznici. Nakonec jsme pred sedmou dorazili do kempu v Borenbergu na Gotskem kanalu, kolem ktereho zitra pojedeme na kole, a chytili posledni volne stani v kempu. Budeme tady 2 noci, do Leksandu nam chybi asi 300 km.
Ujeto 446 km, celkem 1112 km.

Praha - Sassnitz

Co nelze splnit, to lze naplanovat, to uz zname davno. A tak prestoze jsme si rano privstali, vyjeli jsme o pul pate. A nemuzu rict, ze bychom se flakali. Baleni, nakupy, prebalovvani, no vsak to znate... Bydlika jsem zacal prebirat o pul druhe, nakonec jsme dostali jeste trochu jine auto. O pul treti jsem byl pred domem a pri nakladani jsem mel pocit, ze vystehovavame byt On ten bydlik toho pojme docela dost. O pulpate jsme vyrazili, jeste tankovani a Prahu jsme opusteli o pate. To uz bylo zrejme, ze planovany dojezd do Sasnice o pulnoci je nerealny. Jeste cestou nakoupit pivko u Vietnemce, pak uz jsem ve strudlu pred Ustm snad uz podesate proklinal ekoteroristy, kteri zpozdili stavbu kousku dalnice pres Stredohori. A konecne pred nami byly posledni hory (Krusne) pred Leksandem :-)
V Nemecku uz se to rozjelo, bydlik umi i 140, nicmene uz bylo zrejme, ze planovany pulnocni dojezd nesplnime. A tak jsme udelali poklidnou veceri na odpocivadle kousek pred Berlinem. Zatimco jsme vecereli, zapadlo slunce a my vyjeli do dlouheho cerveneho soumraku. Byl cas pritvrdit muziku, aby se nespalo. Po Zlutem psu prisli na radu Rammsteini a pak nas bydlikovo CD otravilo odmitnutim Manowaru.
Deti si zalezly na zadni postel a my svisteli dal nocni rovinatou krajinou. Plnou cervene osvicenych vetrnych elektraren. Nemci pry maji 7 procent elektriny z vetru, ted uz tomu docela verim.
Pred jednou hodinou uz jsme prejizdeli rujansky most a o puldruhe zaparkovali v pristavu. Rano nam to jede o pul osme.
Celkem ujeto 666 km (fakt nekecam, takhle mi to ukazalo denni pocitadlo).

T-12h

Asi jsem to přivolal. Na tom obrázku nahoře nebylo to auto, co jsme měli mít půjčené. To byl můj takový malý podvod, protože to správné auto nikde nemělo obrázek. Ale teď už je, změna je život. Půjčovna nemá původně požadovanou CL 514, leč místo toho mi zítra předá SL 660 a to je ta na obrázku. Rozdíl je nepatrný, asi +0,7 m délky vozu. Jsou využity na takové příjemnosti jako větší lednička (=více chlazených piksliček s urquelem :-P) a větší koupelna. Nedostatkem je, že to budu muset řídit. S nosičem na kola to má teď skoro 8 metrů... Ale zase kdy se jednomu podaří řídit osmimetrový mercedes...
Rozdělil jsem úkoly v práci, aby si všichni mohli oddychnout, že je 18 dní nebudu prudit. A do přesně opačné situace jsem dostal dětičky, které to teď mají 18 dní se mnou natvrdo. Pro jistotu už jsem je zaměstnal taky. A tak už máme sbalená cédéčka, osadníky z Katanu, cestovní go včetně literatury a podobné záležitosti.
Tak ještě aby auto dorazilo zítra po obědě včas z Německa do pražské půjčovny a už to bude...
Pro potenciální budoucí veselí ještě přidám rámcový zítřejší plán:
13:00-14:00 převzetí auta na Bílé hoře
14:15-15:00 nakládání v Dejvicích, odjezd
24:00 Sassnitz (Rujána), přístav, příjezd

Odpočet

Nemám to ve zvyku, ale nějak začínám lehce propadat cestovní horečce. Na jednu stranu se těším na auťák, o zkušebním víkendu v červnu se mi ježdění moc líbilo. Na druhou stranu jsem ještě rodinu na takovouhle autovýpravu nevytáhl. Desítky tisíc kilometrů v Chile, Izraeli, Řecku a jinde se najednou nepočítají. No nic, už aby se vyjelo.
Cestování s bydlíkem je taková vyšší verze paštikaření. Nestydím se za to, do Skandinávie si potraviny z domova vozí i podstatně bohatší Němci. A tak jsem si o víkendu zničil (pokolikáté už?) záda meganákupem v Makru a jeho taháním do druhého patra. Moje původní idea, že pojedeme nakoupit rovnou s bydlíkem, abychom si tu dřinu ušetřili, neprošla. Koneckonců, záda bolely jenom mne, že?
Včera jsme si konečně ujasnili itinerář. nakonec bude Gotský kanál při cestě tam a Stockholm, Bornholm a Rujána při cestě zpáteční. Jo a z Leksandu musíme navštívit Falun... Nebo snad někdo neví, odkud pochází větička "Dva kousky falunské uzenky, té nejlepší!" ?